Tohle video je jen malé ohlédnutí za mou Beskydskou anabází. Beskydy jsou opravdu krásné místo a ze sedla kola jsou nejkrásnější. Velkým článkem jsem se moc nezabýval, tedy vyjma tweetů na Twitteru j_cicalek s hashtagem #Valachy2018 . Je čas to změnit a článek „Expedice Valachy” určitě ještě napíši.
V prodeji je v pořadí již 4. kniha z pera Františka Šestáka, tak si ji neváhejte koupit. Já se právě zakusuji do prvních stránek knihy Od Baltu k Jadranu a vypadá to opět na zajímavé čtení. František je nezmar a i ve svých 77 letech je hodně vitální. Ten člověk má můj obdiv, který si plně zaslouží.
https://sestak-frantisek.webnode.cz/products/od-baltu-k-jadranu/
P.S.: Já jsem se zatím mimo psaní tohoto blogu k ničemu jinému nedostal. Možná vytvořím pro rodinu fotoknihu z letošních cyklotoulek jinak nic jiného neplánuji. Slabý odvar co? 😁😁😁
Letos jak se mi zdá to byl nejspíš poslední prodloužený švih. Tentokráte jsem vyrazil na silničce v celkem nepříjemně protivném a především podmračeném počasí. Teplota se nedostala nad 11°C a chvílemi mi to připadalo, že na mě něco spadne. Pro tyto případy sebou mám malý batůžek z #decathlon a v něm všem potřebné (nezbytné), co kdyby ☺. Nakonec z toho ale i tak bylo hezkých 96km.
Kóta Kobylí vrch 334mnm a na něm je z gruntu nová rozhledna o výšce 7,5m však byla dosažena. Oficiální otevření bylo na den republiky, tedy 28.10.2018. Je to vůbec první rozhledna kdy jsem se na kole dostal až na úplný vrchol. Je to dáno především její konstrukcí, řekněme futuristickou (podoba tobogánu). Ani bych neřekl že je hezká, ale použil bych výraz jiná. Odlišná od toho co je normálně k vidění. Dostanete se k ní samozřejmě jen do kopce a to velmi slušného ať už zvolíte silnici na Vrbice nebo se propletete ulicemi Kobylí. Pak se vydáte stezkou mezi vinohrady, kde je po levé straně od Kobylí pro příchozí branka v plotě. Podívání shora může být hezké, jen nesmí mít počasí inverzní ráz, tak jsem se například já mohl rozhlédnout jen po blízkém okolí. Obrázky vypadají sice idylicky, ale je to dáno tím že jsem fotil s HDRkem.
I když jsem byl na silničce nedalo mi to a projel jsem na 23” gumách po polňačce až do Vrbice abych si v klidu a hlavně bez všudy přítomných otravných turistů udělal obrázky „hobitích domků” (vinařské sklípky), mlýna Pod Větrovem a památníku s kostelem v pozadí.
Pak už nastal čas se pomalu vrátit zpět domů. Takhle jsem došlapal až ke Knedlíkovi v Blučině abych si dal skvělý 13° Svatomartinský speciál z Padochova. Šmakoval mi, tak jsem si dal hned dva, pokecal s klukama a dojel po stezce domů těch zbylých 8km.
Nesmím však ještě zapomenout na návštěvu větrného mlýna vysoko nad Klobouky. V listopadu je už však zavřený, takže všude kolem panuje neskutečný klid a mír.
Na závěr přidám ještě odkaz na kompletní obrázkovou galerii a video:
https://app.box.com/s/4u1jkcy4d7u0y1ydi8hu4zb0ak7f1s5a
@ South Moravian Region (Kobylí)
Jen tak zlehka mi to vyšlo zrovna na Dušičky a zrovna bylo na listopad nádherné počasí. Dolní Kounice https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Dolní_Kounice jsou celé malebné a tak rozhodně stojí za návštěvu. Ať je to kaple Svatého Antonína https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Kaple_svatého_Antonína_(Dolní_Kounice) odkud je skvostný výhled na Kounice a okolí, mystický klášter Rosa Coelli, hrad a zámek D.Kounice, židovská synagoga či židovský hřbitov. Dosud jsem se nebyl kouknout na Synagogu a židovský hřbitov. Za prvé návštěva synagogy pokud jste sólo a na kole je mission impossible. Proč? Prostě na tom místě není kam ustájit kolo. Město se na to prostě vykašlalo což je při boomu cyklistiky na pováženou 😔. Takže jsem si udělal obrázek zvenčí a odplul dál směr židovský hřbitov. Možná trochu morbidní ale je odsud krásný výhled právě na kapli Svatého Antonína a spousta zajímavých opravdu starých náhrobních kamenů z nichž některé jsou již zleka pobořené čí ve fázi „rozkladu”. Přiznám se, že jsem si moc nepočetl protože zrovna hebrejština není můj šálek kávy. Udělal jsem tedy alespoň pár obrázků, usedl na kolo a pokračoval oklikou směrem k domovu, ale nejdřív jsem se ještě zastavil na 2 plnotučné Krakonoše 🍺 U Knedlíka v Blučině. Víc se dát ani nešlo, protože se už poměrně brzy stmívá. I tak jsem na své pouti urazil slušných 41km.
KOMPLETNÍ OBRÁZKOVÁ GALERIE 2. DNE
https://app.box.com/s/vmzd6yo15534nu91bvypg2ksel9yy71l
Kdo by čekal že bude po včerejších 141km nějaké přispávání tak by byl zklamán jelikož můj hostitel Martin s kamarádem se chystali brzy ráno do lesa na dříví. No jo na Vysočině začíná zima poněkud dříve než u nás na jihu. Nijak mi to však nevadilo, takže 07:15hod. budíček rychlá společná snídaně složená z mixu tvarohových, makových špiček a výborné kávy. Pak už přišel Míra, následoval malý pokec a rozloučení.
Asi v 07:45hod. jsem začal dupat do pedálů. Venku jen 5st. a ranní opar. Míjím tak první bod Hospodářský Dvůr, kde jsem byl večer na skvělém pivku a už vyjíždím z Bohuslavic po vedlejškách krásnou přírodou směr Třebíč. Přiznám se je to po ránu hodně líné, ale to už je u mně dá se říct normálka.
Jedu směr Rozseč, Svojkovice a mlžný opar stále neopadá. Ve Svojkovicích jsem za svou dřinu odměněn úsměvem fakt hezké holky a zároveň se ptám na cestu. Takže na hlavní a kousek jet v trochu hustším provozu až do Želetavy. Ano je to ta sýrová Želetava jak ji všichni znáte. Potom dále už zase po klidnější silnici na Římov a dál na Rokytnici nad Rokytnou. Z Rokytnice směrem ven je pořádně dlouhý krpál, který mi nohy neberou tak si nehraji na hrdiny slízám z kola a tlačím. Dál už je to celkem na pohodu. Je to ale Vysočina, takže nahoru a dolů, kde si sjezdy opravdu vychutnávám. Použil bych Babišovo „makáme“ a už se pomalu blížím Třebíči https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99eb%C3%AD%C4%8D
V Třebíči odbočuji na náměstí a první co mě zaujme je přímo na rohu náměstí Malovaný Dům https://cs.wikipedia.org/wiki/Malovan%C3%BD_d%C5%AFm , který je opravdu nádherný že se to ani nedá popsat. Musí se to zažít. Slézám z kola a pomalu se sunu po náměstí a dělám si obrázky objektů které mě zaujmou. Za zmínku stojí kostel sv.Martina https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Martina_z_Tours_(T%C5%99eb%C3%AD%C4%8D) se 75m vysokou kostelní věží (teď nevím jestli vám nelžu). Dále sousoší sv.Cyrila a Metoděje https://cs.wikipedia.org/wiki/Souso%C5%A1%C3%AD_svat%C3%A9ho_Cyrila_a_Metod%C4%9Bje_(T%C5%99eb%C3%AD%C4%8D) a spoustu historických domů. Na židovskou čtvrt už mi bohužel nevyšel čas, tak snad příště. Celkově na mě Třebíč proti Telči působí hodně komerčně. Tohle platí především Karlově (hlavní) náměstí a jsem z něj trochu rozčarován. Jelikož jsem pořád žíznivý kupuji si na náměstí nějaké pití a pomalu se začínám vymotávat z města.
Cesta z Třebíče na Střítez je v opravě tak si jedu jako kdyby mi celá patřila a opět dojíždím do Jaroměřic nad Rokytnou kdy jsem včera obědval. Tentokrát mě ale ještě hlad netrápí tak pokračuji dále po silnici 112 směrem na Dalešice. Nedá mi to a v Dalešickém pivovaru se zastavuji na 11st. pivní jonťák za 37Kč. Opět podražili, kvalita je však konstantní :-(. Dávám sem do řeči s jedním cyklistou z Miroslavi a také spolu odjíždíme. Provádí mě po stezce lesem, kde já pak pokračuji přes přehradu do Kramolína a on mi mizí stezkou domů do Miroslavi. Oskar už pomalu začíná hřát. Dál už to znám a napravo míjím takřka permanentně zavřenou rozhlednu Babylon (alespoň já nemám to štěstí) https://cs.wikipedia.org/wiki/Babylon_(rozhledna) a pokračuji přes Mohelno až do Vanglu. Tady už sotva tahám nohy, tak svačím banán, jablko, cereální tyčinku a jonťák. Ne, pivo to tentokrát opravdu není.
No a je čas pokračovat. V Moravských Bránicích do kopce mě opět vypoví nohy službu, tak to vzdávám a tlačím (kolo). Dnes už podruhé. Dál už je to zase na pohodu, ale není divu, vždyť jsem od rána skoro nic nesnědl a terén byl celkem náročný. Po 124km jsem doma. Za 2dny jsem tak po Vysočině a kousku jihočeského kraje urazil celkem skvělých 265km. Nezmokl jsem, počasí až na časná rána ke mně bylo milostivé, zážitky k nezaplacení a tak bych mohl pokračovat.
Už to moc nejde, po 16:00hod. už začíná být hodně chladno, tak jen 53km na protočení nohou. Ač se to nezdálo celkem dost foukalo a mezi Šaraticemi a Milešovicemi se mi zdálo že šlapu nějak ztěžka. No a na zadním kole jsem měl defekt, plášť DSI Made In Sri Lanka někde cestou neodolal všem nástrahám na cestě. Tak jsem vytáhl novou duši, vercajk a za 15min. jsem mazal dál 😁. Projel Milešovicemi a zmizel v poli, zlehka jsem jen lízl Ždánický les a za chvilku jsem už byl v Lovčičkách. Pak jsem už šlapal po chronicky známé trase Otnice, Těšany, Moutnice, Jalovisko a pak už dom.
